Vytrvalý jako Kopřiva aneb stačí jedna zkumavka krve

Jezdil na kole odmala, dokonce si úplně přesně vzpomíná, jak vypadalo jeho první kolo. Bylo mu pět let, když mu rodiče pořídili krásný tmavě modrý stroj s hnědým koženým sedlem a koncovkami řidítek ze stejného materiálu. Na něm se poprvé naučil jezdit s větrem o závod. Na základní škole přesedl na tehdy nesmírně populární „skládačku“ Eska, se kterou pravidelně vyjížděl za novými dobrodružstvími. První závodní kolo měl slíbené ke čtrnáctým narozeninám, to se psal květen roku 1988 a „závodnička“, jak ji s láskou říká, byla velmi žádaným, ale podpultovým zbožím. Toužil po „Favoritce“ s pětikolečkem, jako všichni kluci. Ta ale přes veškeré úsilí jeho táty nebyla k mání. A tak se nakonec tetelil štěstím, když více než měsíc po sfouknutí svíček na dortu dostal Esku se čtyřkolečkem. Byl jí věrný až do svých dvaceti let. Potom následovala dvě desetiletí, kdy se Romanovi nakupila spousta jiných povinností, a na kolo tak nějak nezbyl čas.

Znovu začal s pravidelnými vyjížďkami až po rozvodu před třemi lety. Kamarád mu prodal zánovní horské kolo Author a také ho přibral do party nadšených bikerů.  Najednou měl spoustu času a vyjížďky na kole ho chytly natolik, že si začal sám přidávat další a další kilometry. Do roku 2017 vstupoval s předsevzetím ujet dva závody seriálu Kolo pro život – první v Hustopečích, protože tam žije jeho dcera a taky se tam narodil, a druhý ve Znojmě, kde žije dnes. A dokázal to. S výsledky byl spokojený, a tak si do cyklistické sezóny 2018 dal další cíl – dokončit tři závody KPŽ.

„V Hustopečích jsem chtěl trasu zajet pod dvě hodiny, a když jsem na světelné tabuli v cíli viděl čas 1:56:29, měl jsem velkou radost a těšil se na další závody,“ vzpomíná Roman a hned pokračuje: „Koncem května jsem ale v práci prožíval našlapané a vysilující tři týdny a na kolo jsem se vůbec nedostal. K mému velkému překvapení mě dokonce začalo bolet v krku a teplota mi poprvé po patnácti letech vyskočila nad 37°C. Nemohl jsem skončit jinak než na antibiotikách s angínou.“

Dalo by se nad tím mávnout rukou, že to bylo normální přepracování, které se projevilo oslabením imunity těla, ale léčba ani po deseti dnech nezabrala a k bolestem v krku se přidružil viditelný zánět uzlin.  Po kontrolních odběrech krve si měl Roman zavolat za pět dnů pro výsledky, ale k jeho překvapení se paní doktorka ozvala sama již druhý den.

„Prý volali z hematologie ve Znojmě, že mě chce co nejdřív vidět pan primář… To už mi bylo jasné, že se děje něco neobvyklého a trochu vylekaný jsem vyrazil rychle do nemocnice,“ líčí začátek svých potíží Roman: „S mojí krví nebylo něco v pořádku. Výsledky dalších cílených odběrů bohužel potvrdily, že mám leukémii.“

Na Interní hematologické a onkologické klinice v Brně-Bohunicích následovalo velké kolo vyšetření, jejichž výsledkem byla přesná diagnóza AML - akutní myeloidní leukémie. Roman během půl roku absolvoval několik chemoterapií a strávil zde celkem 77 dní.

„Za toho půl roku jsem toho zažil moc. Poznal jsem spoustu osudů podobně postižených lidí, zažil jsem různé přístupy lékařského personálu, přátel i dalších lidí okolo. Největší rozdíly jsou asi v tom, jak nemoc lidé zvládají psychicky. Mně nejvíc pomohla moje přítelkyně, sílu mi dávalo také vědomí, že mám dvě dcery i povzbuzení lékařů, že všechno zvládám tak dobře díky pravidelnému sportování. Třeba u septického šoku, který jsem jako komplikaci po chemoterapii prodělal, je úmrtnost 25 - 50%.  Já jsem díky systematickému ježdění na kole mohl být po týdenní hospitalizaci propuštěný do domácí léčby,“ pochvaluje si dnes Roman.

Pokud byste chtěli lidem jako je on pomoci, nechte se zapsat do registru dárců kostní dřeně. Stačí opravdu jen jedna zkumavka drahocenné tekutiny. Více informací najdete na www.kostnidren.cz

Po všech peripetiích se v prosinci Roman dočkal vytoužené zprávy, že je “zdravý nemocný” a může se začít pomalu vracet do normálního života, včetně krátkých jízd na kole. S velkým vděkem uvítal nabídku rodičů přítelkyně, aby si půjčil jejich MTB elektrokolo a den před Štědrým dnem na něm ujel svých prvních „zdravých“ 12 kilometrů. Byl to ten nejlepší vánoční dárek.

„21. února, přesně 8 měsíců ode dne, kdy mi diagnostikovali AML, jsem se rozhodl, že je ten správný čas vyzkoušet klasické kolo a dal jsem v pohodě 17 kilometrů! Postupně si teď přidávám a věřil, že se v nové sezóně KPŽ 2019 v Hustopečích zase postaví na start a nehledě na čas, dojede do cíle. A pokud se to podaří, s největší pravděpodobností nebude chybět ani na Burčák Tour,“ usmívá se velký bojovník Roman Kopřiva.

A co Romana během léčby nejvíc zaskočilo? Prý neinformovanost lidí ohledně dárcovství kostní dřeně, protože dárce hledají i pro něho. Spousta lidí se mylně domnívá, že k tomu, aby se stali dárci kostní dřeně, je nutná jediná cesta - její náročný odběr z kosti. Přitom dnes existuje i druhá metoda. Stačí na ni jedna zkumavka krve! Dřeň se totiž dá nově odebrat separací (aferézou) z krve, což je asi čtyřhodinový bezbolestný zákrok, kdy v klidu ležíte, a přístroje pracují.

„Mně brali dřeň z hrudní kosti klasickým odsátím už 6x a taky jsem to vydržel. Naposledy jsem dokonce svolil k tomu, že se na mně můžou učit medici… Na někom se to přeci naučit musí!“ optimisticky končí svoje vyprávění nezlomný bojovník a vášnivý cyklista Roman Kopřiva.

Text: Zora Čermáková
Foto: Roman Kopřiva