Vydařený zavírák Kola pro život v Ralsku

Je sympatické, že vedle dna Tichého oceánu a jižního pólu Venuše se našlo další místo, kde cyklisté nikomu nevadí. Nikdo nikde neškodil, nikdo nepřeznačoval trať ani nekladl pasti. Ano, tou správnou lokalitou pro zavírák Kola pro život se po roce opět stal bývalý vojenský prostor Ralsko. Stovky cyklistů si přijely užít na letiště Hradčany opravdový letecký den, neboť zdejší rovinaté tratě jsou zárukou pěkně svižného svezení.

Přes optimistickou předpověď přivítalo závodníky značně proměnlivé počasí. Na konec září příjemně stálou teplotu kolem 15 stupňů opepřily četné přeháňky, které pravidelně skrápěly letištní plochu, aby se zas po chvíli skrze nacucané mraky prokousalo podzimní slunko. 

Jako první svítily na panelu odletů dětské závody ČT :D Junior Trophy. Poslední letošní dětské klání bylo ohodnoceno 1,5násobkem bodů, což mohlo s konečnými výsledky v celoroční soutěži dětí ještě pořádně zamíchat. Na startovních roštech na travnaté ploše mezi ranvejemi se proto sešla velmi silná konkurence. Velkou atrakcí pro ty nejmladší byli králíci z klobouku Bob a Bobek, kteří přišli také zafandit. Větší děti zase ocenily zpestření trati několika umělými dřevěnými překážkami.

Od 9:00 zároveň startovala také letošní novinka, Hradčanský sprint České spořitelny. Na krátké, cca 300 metrové trati se prakticky po celý den, mimo 1,5 hodinové polední přestávky na oběd, případně na závod, mohli utkávat na čas úplně všichni, kdo se zúčastnili závodu na jakékoliv trati. Vstupenkou bylo pouze startovní číslo na řídítkách a odhodlání dostat ze sebe všechno na dlouhé betonové rovince s otočkou. Nejrychlejší sprinteři jak z kategorie dospělých, tak i dětí, se pak na vyhlášení dočkali zasloužených ovací a vavřínů.

Pouhých 680 metrů převýšení na 54 kilometrech přinesla hlavní trasa B. Takovéto parametry slibovaly velmi rychlý závod, ale zdaleka ne lehký, zejména když šlo o boj o poslední body do individuálních i týmových soutěží Prestige Trophy. Startovní koridory tak byly nabity neskutečně kvalitní konkurencí, kromě známých jmen bojujících o celková prvenství přijeli ozdobit závod také například Jaroslav Kulhavý nebo čerstvý vicemistr světa Kristián Hynek. Když těsně před 11:00 dopoledne ustal déšť a ukázalo se slunce, nebylo na co čekat a startovní výstřel dal pokyn k odletu. Hned od startu se jelo naplno, ani zaváděcí Škoda Kodiaq se neodvážila brzdit téměř pětisethlavý peloton v rozletu. Když ke konci ranveje dosahovala rychlost cyklistů pouhých 60 km/h, bylo jasné, že ke vzletu to stačit nebude. Jaroslav Kulhavý si ještě z čela závodu stihl udělat selfie, které bylo oceněno jednočlennou porotou složenou z Honzy Škarnitzla pouhým jedním bodem, a pak už se závodníci místo plachtění vzduchem vydali otočkou podle původního plánu pěkně při zemi vstříc mokrým lesním cestám.

Ani nájezdem do terénu, který zkalibroval peloton ze šířky jedné ranveje na dva jezdce vedle sebe, nepolevovalo vysoké tempo, kterým bylo třeba roztrhat pole na skupiny. To se povedlo relativně brzy, protože navzdory absenci větších kopců v první části trati vyžadovala i jízda v háku vysoký výkon, kvůli pomalému mokrému písečnému povrchu i relativnímu bezvětří v lese. I po deštích byly cesty ve velmi dobrém stavu. Na prvním techničtějším úseku s výrazným jedovatým brdkem na Dělovou cestu už se většinou jelo v celkem dobře zavedených skupinkách. Chvíli poté závodníky čekal vnitřní očistec, zvenku jeho pravý opak. Zhruba v polovině závodu se trať rozhodla přiblížit bikerům těžbu dřeva a navedla je do rozježděné lesní cesty plné černého bláta a hlubokých kaluží. Určitě nešlo o záměr traséra plynule připravit bikery na začínající cyklokrosovou sezónu, spíš o následky nečekaných dešťů. Kdo pak vydržel i druhý výraznější výjezd na Velkou Bukovou a neutrpěl defekt pláště nebo nohou, mohl už začít přemýšlet o taktice, kterou na soupeře vytasí ve finále závodu. Po příjezdu zpátky na letiště už zbývaly poslední stovky metrů k cílové pásce po nepříjemné hrbolaté trávě, z kterých unavené nohy závodníků ukrajovaly jen velmi pomalu. Ani diváci si nebyli jisti, zda opravdu sledují živé cílové sprinty a ne nějaký zpomalený záznam. Až poslední desítky metrů se kola konečně rozjela po pevném povrchu a průjezd cílem završil letošní skvělou sezónu značky Kolo pro život. Nejrychleji dojel v Ralsku Tomáš Višňovský (Česká spořitelna Accolede), který si tím na poslední chvíli zajistil rovněž celkové vítězství v individuální soutěži Prestige Trophy! Vítěznou ženou se stala Jana Pichlíková (Kross Bike Rach), neohrožená vítězka celoroční soutěže, která si své celkové vítězství v Ralsku pouze pojistila.

hodinovým odstupem odstartovala ve stejných stopách i zkrácená Trasa C s převýšením 480 metrů na 34 kilometrech. Shodná byla střední část trasy, takže se rozhodovalo především na obou kopcích, vynecháním rovinatých pasáží se nejednalo o až tak rychlou trasu jako u Béčka. Společný byl pak dojezd do cíle, do kterého s vítězným gestem dorazili Pavel Šorf a Aneta Hovorková.

Poslední start letošního roku patřil účastníkům ČD Cargo Junior Trophy Maratonu a nezávodní Family jízdy, kteří se společně vydali startem po ranveji po stopách předchozích tras méně náročným terénem. 23 kilometrů s 190metrovým převýšením zvládl opravdu každý, a kdo nikam nepospíchal, klidně si mohl z krásných lesů přivézt ještě nějakou tu výslužku v podobě hub, kterým současné počasí velmi svědčí.

V areálu závodu na letištní ploše bylo o všechny dobře postaráno. Nechyběly atrakce a hračky pro děti i dospělé. Největší nápor po závodech zažil stolek u pódia při autogramiádě Kristiána Hynka a Jaroslava Kulhavého, nafukovací dráha Ninja Faktoru České spořitelny a myčky kol v Depu Kooperativy, jelikož úplně čistý se nevrátil pravděpodobně nikdo.  Slavnostní vyhlášení vítězů a tombola pak udělaly definitivní tečku za jubilejním 20. ročníkem Kola pro život. Nyní nastává pro někoho zasloužený odpočinek, pro někoho vynucený půst před další sezónou.

Text: Lukáš Pitel
Foto: Miloš Lubas, Martin Půlpán