Macho, nebo masochista? Kdy už se nevyplatí být tvrďákem

Nicméně zkazky o jeho askezi pro úspěch jsou velmi alarmující a ty zaslepené vedou k adoraci takové mužské tvrdosti a prohlášením typu „co bolí, to sílí“. Ale ať vás něco podobného ani nenapadne, větší masochista není větší macho. Takže si vyvraťme některé z mýtů cyklistiky.

Lehčí je rychlejší

Cyklistickou kulturou je aplaudovat průsvitným šampionům. Remco Evenepoel, rostoucí hvězda týmu Quick-Step, se celý podzim zotavoval ze zlomeniny pánve a měl takový strach, že svou nečinností přibere, že místo toho 5 kil záměrně shodil.

Mnoho závodníků hovoří o tom, že trpí poruchami příjmu potravy, ale permanentní podvýživa neudělá závodníka lepším, jen křehčím a náchylnějším k tomu se zlomit. Fyzicky i psychicky.

Umlčet nohy

Mantrou bývalého německého profíka bylo: „Zavřete hubu, nohy!“ Znamená to, že cyklista má prostě přilepit nos na představec a nemyslet na bolest. Sportovci jsou výjimeční v toleranci bolesti. V Německu provedli studii, při které lidé měli udržet ruce v ledové vodě co nejdéle.

Běžný smrtelník to v průměru vydržel 96 sekund, ultra maratonští sportovci vydrželi přes tři minuty a i pak bolest na 10bodové škále označili za úroveň 6. Ale popírání bolesti vás nejspíš dovede k lékaři, takže základem je rozlišovat bolest, která je užitečnou informací o přetížení, od diskomfortu, který se tolerovat dá.

Makej, nebo běž domů

První myšlenka po pokaženém závodě bývá, že jste do toho nedali všechno a příště se musíte připravit lépe. Opak ale bývá pravdou, mnozí totiž mají tendenci se přetrénovat.

Poučka „pomalu znamená rychle“ možná zní nelogicky, ale primárně pomalý trénink proložený opravdu rychlým má větší efekt než jen pořád rychlý. Jen je potřeba u toho používat hlavu a ne ego, abyste všem kamarádům ve skupině ukázali, kdo na to má. To je lepší si schovat na závod.

Bolest je dočasná

Ale pocit, že vzdáte, ve vás zůstane navždy. Další mantra, kterou měl zvlášť v oblibě Lance Armstong. Problém je, že když bolest budete ignorovat, může se zhoršovat, až se stane chronickou. A vzdát, abyste příště přijeli silnější, může být kolikrát tím nejmoudřejším rozhodnutím.

Dospím se v hrobě

Cyklisté, kteří potřebují skloubit svůj sport s rodinou a prací, často zjistí, že den má příliš málo hodin. A první obětí se u nich stává spánek.

Což je samozřejmě vražedné, protože regenerace je nejzásadnější složkou zlepšení výkonu a spánek je metodou číslo 1. Je to legální doping. Přístup „nemám čas spát“ neubližuje jen naší výkonnosti, ale i životu.