Petr Vakoč: Gravel mě pohltil! Objevil jsem jiný svět cyklistiky

V říjnu 2021 Petr Vakoč kariéru ukončil. Ne však úplně. Našel nové výzvy v podobě horských kol a v poslední době také stále populárnějších gravel závodů.

Letos je sám sobě manažerem, sám si shání sponzory, sám řeší logistiku, přesto dosahuje krásných výsledků. Podívá se do krásných míst po celém světě. Hlavně do USA, kam se rád vrací a kde je gravel nesmírně populární.

Už začátkem června se tam blýskl druhým místem na jednom z největších gravelových závodů světa – Unbound Gravel v Kansasu. Právě v této době ho v Americe čekají další závody. Formu má, což dokázal nedávným čtvrtým místem ve Finsku, a hlavně vítězstvím na Gravel Adventure v Polsku.

Petře, co vás na gravel závodech přitahuje?

Není to tak vzdálené od silnice, třeba Strade Bianche je tomu hodně podobné. Jsou to závody, kdy se pořád něco děje, pořád se jede doraz. Myslím, že gravel je přesně typ závodů, které mi hodně sedí.

Má tahle relativně mladá disciplína velký potenciál?

Ohromný! Čím dál tím víc lidí tomu přichází na chuť. Člověk jede na téměř silničním kole, dostane se na silnice i rozbité cesty. Při závodě může strávit skoro celý den v přírodě, bez aut, a přitom jede relativně rychle. V Americe zaznamenává gravel obrovský progres, v Evropě taky. Hodně jsem se v tom našel.

Kolik závodů třeba plánujete objet?

Když bych chtěl kombinovat americký i evropský kalendář, tak se to rozhodně nedá objet všechno. Velkých závodů už je hodně a člověk musí vybírat. Zatím to mám nastavené tak, že chci kombinovat gravel a horská kola. Teď mě čeká v Americe závod v Leadville na 100 mil s velkým převýšením, to bude další výzva. Je to nejprestižnější závod v Americe.

Vás do Ameriky táhne i rodinné pouto, je to tak?

Ano, oba bráchové jsou v Americe, tak se vždy snažím spojit příjemné s užitečným. Třeba teď za mnou brácha přiletí do Colorada.

Kolik závodů vás ještě čeká?

Dva bikové a asi pět v gravelu. Včetně mistrovství Evropy a mistrovství světa v gravelu.

Gravel láká i řadu silničářů. Kdo ze známých jmen se v něm objevuje?

Třeba Američan Stetina, který dlouho jezdil na silnici za Trek. Ten je výborný. Jak jsem jel gravel ve Finsku, tak vyhrál Lotyš Skujinš, který stále jezdí skvěle i na silnici (naposledy na MS v Glasgow skončil 8. – pozn. aut.). Je to takový mix lidí ze silnice, MTB a cyklokrosu. Loňské mistrovství světa jela řada skvělých silničářů včetně van der Poela. Pro disciplínu je to jen dobře.

Jak jste na tom vlastně po stránce zajištění? Stará se o vás letos nějaký tým?

Všechno si řeším sám po své ose, je to takový můj vlastní projekt. Sám si vše financuji, sháním sponzory, řeším materiální podporu, dělám kalendář, zařizuju cesty. Prostě úplně všechno.

Dají se náklady z části pokrýt třeba z prize money?

To určitě ne, někde ani prize money nejsou. Jen díky sponzorům to dokážu pokrýt.

Nechybí vám svět profesionální cyklistiky?

Ani moc ne. Já jsem si silniční kariéru užil a vytěžil z ní, co jsem chtěl. Rád se na nějaké závody podívám v televizi, ale teď jsem objevil jiný svět a moc se mi to líbí.