Přemysl Dostalík: Kolo mi vrátilo smysl života

„Když mě těsně před důchodem navždy opustila žena, vůbec se mi nechtělo dál žít. V roce 1995 jsem ukončil pracovní činnost a octnul se najednou úplně sám,“ vzpomíná vyučený soustružník, který celý život pracoval v přerovské Meoptě.

 „Vlastně mě zachránilo kolo. Syn mi tehdy koupil trekingový Olpran. Měli jsme cyklistiku v rodině, syn Miroslav byl ve středisku v Brně s Šustrem, Peckou, Jelínkem a později v juniorské reprezentaci v pražské Dukle jezdil u trenéra Pavla Vršeckého v partě s Trčkou, Štěrbou i pozdějším zakladatelem seriálu Kolo pro život, Romanem Čermákem… Kolo mi vrátilo smysl života, byl to vlastně návrat do sedla téměř po půl století,“ vysvětluje dnes 84letý muž, který zkusil v roce 1948 ve třinácti letech závodit jako žák a později jako dorostenec.

„Z tehdejších celostátních Sportovních her mládeže jsem si přivezl pár vítězství a diplomů. Se závoděním jsem ale skončil v 21 letech, v roce 1956. Cyklistiku jsem ale ani potom na hřebík úplně nepověsil. V Meoptě Přerov jsem začal funkcionařit a dělal jsem rozhodčího, takže jsem byl třeba u prvních závodních krůčků Radomíra Šimůnka, Michala Klasy nebo Vladimíra Kozárka.“ připomíná rodák z Radslavic.

„K aktivní cyklistice mě ale přivedlo znovu až Kolo pro život. Ve svých 64 letech jsem stál na startu hned první akce KPŽ v roce 2000 na Proseku, která se jela pod hlavičkou Pražské ligy horských kol. V patnácti ročnících jsem objel 60 závodů, včetně pětinásobné účasti na 54kilometrové trati Drásala. Několikrát jsem vyhrál svoji kategorii v celoroční soutěži Prestige Trophy. Nikdy jsem se nezranil ani závod nevzdal, vždy jsem dojel do cíle. A na všechny závody jsem se s kolem dopravoval pouze vlakem,“ líčí léta strávená o víkendech se seriálem, který mu vrátil chuť do života.

Brněnská 50 a stupně vítězů v roce 2004 :)

Na dotaz, jaké závodní trasy měl nejraději, nadšeně a bez rozmýšlení odpovídá: „Určitě Olomouckou buřinku České spořitelny, kterou pořádali místní bratři a jejich sestra Kaňkovští. Měl jsem to blízko a kluci mi dodnes pomáhají se sháněním cen do tomboly pro naše současné seniorské aktivity. Také se mi líbila trasa závodu v Jevišovce a  Praha – Karlštejn Tour a rád vzpomínám na plzeňský podnik, který tehdy organizoval Franta Raboň starší. To Drásal, kterého dodnes jezdí můj syn, mi naopak moc neseděl. Je hodně těžký…“

V roce 2010 v Jevišovce na trase C, která se tehdy jezdila pod názvem Fitness jízda, ale měřila 30 km.

Vitální Moravák je věrný kolu dodnes. I když si před 5 lety při neopatrném došlápnutí přímo před domem zlomil kotník a dodnes se zraněním trochu bojuje, každý den se vyšvihne do sedla a jede 8 km k rybníku a zpátky. V zimě jezdil sám, (prý na starém dámském kole, aby si nezničil ta dvě krásná nová), protože prý na kolegy z radslavského Seniorského klubu cyklistů, jehož je spoluzakladatelem, je moc chladno. Už se ale těší, až se oteplí, zaseje a osází záhony a vyrazí s klubem na výlety na svém zeleno-modrém metalízovaném stroji. Na začátku července se stejně jako každý rok zúčastní Sportovního dne pro bývalé zaměstnance Meopty na trati kolem Bečvy. Z loňského ročníku si domů odvezl zlatou medaili za zásluhy.

„Je to paráda, docela dobře si užívám důchodu, s přítelkyní Věrou chodíme každých 14 dnů tancovat a vyrážíme za kulturou. Máme družbu s okolními vesnicemi, provozujeme petanqové a bowlingové turnaje. Žijeme naplno. Kolo mi vrátilo smysl života. A když jsem v přírodě, uvědomuji si nejvíc, že kolo je opravdu život…“

Na Trutnovské 50 pan Dostalík předvedl startovní čísla závodů, které během sezóny 2004 absolvoval.

Na konci své koloproživotní kariéry věnoval pan Dostalík organizátorům seriálu Kolo pro život dresy KPŽ ze všech uplynulých ročníků, tak jak je sám posbíral a vyjezdil. Právě díky tomu mohla vzniknout na Finálovém večeru v roce 2010 výstavka dresů KPŽ 2000 - 2010!

Text: Zora Čermáková
Foto: Markéta Navrátilová, Miloš Lubas