Václav Kocian - Legenda Kolo pro život

• Jezdíte na kole odmala, nebo jste si k němu našel cestu až později?

Jako kluk jsem lítal s kamarády na kole kolem domu na sídlišti asi jako každý v té době a věku. Už tehdy mě kolo bavilo. Jenže rodiče utráceli tisíce korun za cigarety a na kolo už nezbyly peníze. Skončil jsem tudíž na dalších 20 let ve veslařském oddílu, který byl jen za členské příspěvky. Ale vůbec toho nelituju, protože jsem tam strávil krásná léta a stal se ze mě celoživotní sportovec a závodník. Ke kolu jsem se dostal už jako úspěšný veslař na střední škole, kde jsem do jedné třídy chodil s legendárním Standou Bambulou. Od něho jsem získal svůj první jednicový rám. Z dílů jsem dostavěl galuskáče a zařadil cyklistiku vedle běhu a lyžování jako další doplňkový sport. Po vojně mě začal přitahovat tehdy nový sport, a to triatlon. Nejbližší oddíl triatlonu se nacházel v nedalekém Brandýse nad Labem, kam mě osud zavál na delší dobu i pracovně. Kolo mě tak chytlo, že jsem u Jirky Bareše pět let konstruoval a vyráběl rámy kol různých tvarů a velikostí. Do práce jsem to měl z Neratovic 15 km, tak abych ještě stíhal rodinu a jiné povinnosti, musel jsem do toho pořádně dupat.

• Za jaké týmy jste jezdil? A za který jezdíte aktuálně?

Oslovil mě jeden kamarád, abych mu pomohl s návrhem nových geometrií na silničky pro firmu Author, ve které pracoval. Krátce na to jsem se stal jedním ze zakládajících členů amatérskému týmu Author Masters. Měl jsem dvouleté období přestupu do polo-profi týmu Volvo Auto Hase. Chvíli jsem se cítil jako profík. Jenže každá mince má dvě strany, tak jsem se pak vrátil a dodnes za Author Masters jezdím s hrdostí. 

• Kdo je pro Vás největším rivalem a jak dlouho spolu již soupeříte?

Za ta léta, co jsem závodil v Českém poháru, Pražské lize horských kol a Kole pro život, jsem potkal mnoho soupeřů, kteří mě motivovali k lepším výkonům (například Standa Bambula, Miloš Bečvář, Jarda Hrubý, Hurdálek, Vašek Smazal, Milan Špolc a další). Každá sezona je velkou neznámou. Nikdy nevíte, kdo skončí, nebo naopak skočí do vaší kategorie. Momentálně mě pohání Pepa Ibehej. Musím si hlídat i kluky 50+, kteří mi přijdou do kategorie v příštích letech. 

• Jaký je Váš nejoblíbenější závod, případně trasa? 

Nemám vyloženě oblíbený závod. Každý má něco do sebe. Vždy záleží na situaci (nálada, forma, počasí, defekty, technika). Když tohle vše sladíte, je každý závod i trať krásná.

• Jaká sezona Vám utkvěla v paměti a proč?

Nevím, jestli je to následkem pokročilého věku, ale konkrétně nevzpomínám na špatnou sezonu. Měl jsem pár úrazů, které mi některé sezony zkrátily. Důležité je nenechat se tím odradit a poučit se z chyb.

• Kde berete motivaci na závodění?

Závodím, protože je škoda nevyužít toho, když to jde. Baví mě být součástí něčeho, co funguje, a zasahovat do pořadí. Až to nepůjde a nedosáhnu na bednu, dám se na turistiku, ale kola se nevzdám. Na kole jezdím skoro každý den a nešetřím se. Odstrašujícím příkladem byli moji rodiče, kteří kouřili jednu cigaretu za druhou, a nebyli schopni rychlejšího pohybu v mnohem nižším věku, než jsem nyní já. S tréninkem to nijak nepřeháním. Dělám vše na pocit tak, aby mě to bavilo. Nechci se nechat zotročovat různými aplikacemi, to podle mě do amatérského sportu nepatří. Mně stačí sluníčko a rychloměr. 

• Kolik máte doma kol?

Mimo vysokého kola, speciálu na časovky a dráhovky mám všechna kola, některá ve více provedeních. Ale už mám problém s prostorem. Je mi líto se jich zbavovat, ale budu muset. Stejně na všech nestačím jezdit. ?