Jak předcházet zranění na kole? Eliminujte riziko pádu, vyvarujte se užívání telefonu a sluchátek

Velice častým, nicméně banálním zraněním jsou kožní odřeniny. Ty se ještě dělí na jednoduché a komplikované. V prvním případě rána proniká jen do podkoží. Druhá varianta je mnohem nepříjemnější, protože proniká do hlubších struktur a v krajním případě může zasáhnout svaly, šlachy či cévní svazky.

Odřené dlaně, lokty, ramena, boky či kolena je potřeba dobře vyčistit, aby byly odstraněny všechny nečistoty. Mnohdy jde o úkon nepříjemnější, než byl samotný pád. V případě zanedbání této procedury může dojít k zanícení, což následně může vyvolat zbytečné komplikace.

Více než padesát procent úrazů spojených s cyklistikou představuje zranění končetin. Jde o zlomeniny, svalová zranění a úrazy kloubů. Nejčastěji dochází ke zlomenině zápěstí. Většina lidí naprosto reflexivně v případě pádu vytrčí ruce před tělo. Mnohdy dojde jen k naražení zápěstí, které ovšem často bolí více než zlomenina. Spolehlivě charakter zranění odhalí jen rentgen. Rozhodně není radno s návštěvou lékařské ordinace otálet, protože v případě zlomeniny může zanedbání léčby znamenat následné komplikace.

Velice častým zraněním po pádu z vašeho jednostopého stroje je zlomenina klíční kosti. Vzniká přímým nárazem na rameno nebo na nataženou paži. Je charakteristická ostrou bolestí mezi krkem a ramenem, mnohdy nejde s paží vůbec pohnout. Dalšími projevy daného typu zranění je hematom, otok a bolestivost v místě zlomeniny. Výjimečně dochází k otevřené zlomenině, kdy úlomek kosti způsobí perforaci kůže.

V krajním případě může pád na kole znamenat mimořádně vážné zranění jako je krvácení do mozku, poranění páteře či míchy. Vážné poranění hlavy se projevuje intenzivní bolestí, zmateností, rozšířenými zornicemi či úplnou ztrátu vědomí. Při tak závažném pádu je nezbytné přivolat lékařskou pomoc.

Jak zraněním v sedle kola předcházet?
Naprostou samozřejmostí by mělo být používání přilby, které eliminuje zranění hlavy, které může být fatální. A je zcela lhostejné, zda vyrážíte na několik hodin dlouhou trasu či jízdu s dětmi do pár kilometrů vzdálené cukrárny. Odřeniny v případě dětí mohou eliminovat chrániče na lokty a kolena, rukavice proti sedření dlaní, vše je běžně dostupné ve všech specializovaných prodejnách i větších marketech.

Pády ale ke kolu patří. Proto je důležité už od dětských let učit děti správně padat:
Padat na co nejbezpečnější místo (mimo strom, šutr, mimo beton, nejlépe do hlíny, trávy, vody. Největší pozor si vždy dávejte na hlavu. Nenapínat při pádu natažené ruce před sebe, snažte se nedopadnout na záda. Padejte mimo kolo, ne na ně. Když už tušíte, že spadnete, snažte se stočit do klubíčka a padejte na bok.

Jakkoliv vypadá cyklistika snadně, je třeba se v sedle kola maximálně koncentrovat. Velkým nešvarem, na cyklostezkách využívaných rodinami s dětmi naprosto nepochopitelným, jsou sluchátka v uších. Těžko může cyklista s dunící muzikou v ušních boltcích reagovat na zvukové podněty okolí. Stejně tak se vyvarujte používání mobilního telefonu za řídítky. O zranění si pak doslova koledujete.

V případě jízdy na mokré trati je třeba korigovat rychlost, přihlédnout s ohledem na terén ke kvalitě používaného bicyklu a zvážit vlastní technické schopnosti. Pokud se vydáváte na bláznivý sjezd v horách, kde vás čekají kameny a bahno, po dešti bude trať diametrálně odlišná než o čtyřiadvacet hodin dříve za sucha.

Nikdy nepodceňujte nastupující únavu. Pokud jste přecenili síly, je lepší cestu k domovu zkrátit nebo využít autobus či vlak, než riskovat zranění. V neposlední řadě pak dbejte na technický stav kola, které by měl alespoň jednou za rok zkontrolovat odborný servis a vy před každou vyjížďkou i po ní. 

Návrat do sedla bicyklu po zranění je velice individuální záležitostí 
Záleží na charakteru zranění. V případě odřenin je vlastně možné usednout na kolo už pár hodin či dní po pádu. Rozhodující je odhodlání konkrétního sportovce.

V případě zlomenin je třeba dbát na doporučení lékařů. Nicméně v případě fraktur v horní části těla je možné v domácích podmínkách na trenažeru či rotopedu do pedálů tlačit už krátce po zranění a udržovat se v kondici. Přiměřená zátěž je navíc vhodná pro rekonvalescenci, protože dochází k lepšímu prokrvení orgánů, což urychluje léčbu.

Návrat do terénu je pak závislý na délce rekonvalescence. Kilometry najíždějte s rozumem, stejně tak si zvyšujte náročnost tratí s ohledem na charakter zdravotních patálií, jimž jste čelili.

Ani velmi vážná zranění nemusí znamenat konec cyklistiky. Zářným příklad je český profesionál Petr Vakoč, jehož na začátku roku 2018 srazilo při tréninku nákladní auto. Měl šest zlomených obratlů, otřes mozku a prodělal tři těžké operace. Postupnou zátěží na trenažéru a přiměřenými porcemi v sedle horského či silničního kola se vrátil do plného tréninku, přičemž dvanáct měsíců od zranění už závodil na nejvyšší úrovni.

„Ač jsem měl korzet a musel ležet, šlapal jsem na upraveném kole upnutém do ergometru. Když jsem jeden den vydržel hodinu s průměrem sto padesát wattů, další den jsem chtěl jet o pět více. Využíval jsem aplikaci Zwift. Závodil jsem sám se sebou a zlepšoval se,“ vzpomíná cyklista, který Česko reprezentoval na olympijských hrách 2016 a má na kontě start na Tour de France či italském Giru.